ÓDA NA MOJE MĚSTO: NEJVĚTŠÍ SPOLEČNÝ KONCERT V HISTORII BUDĚJOVIC

Ve čtvrtek 20.6. zažily České Budějovice jedinečnou událost: park na Palackého náměstí rozeznělo téměř 200 hudebníků a hudebnic a stovky diváků všech generací. Po měsících příprav zahráli společně poprvé a naposledy v unikátním složení novou autorskou píseň o našem městě.

Óda na moje město, jak se akce i skladba jmenovala, vznikla v rámci programu Českých Budějovic – Evropského hlavního města kultury 2028. Na začátku byl odvážný nápad: vytvořit novou skladbu, která bude odlehčenou formou komentovat a oslavovat život ve městě. A přizvat místní hudební tělesa, která ji společně nacvičí a pro publikum zahrají na největším společném koncertě. To všechno se díky nadšení a talentu všech zapojených podařilo. Důležité bylo právě zapojení veřejnosti, propojení obyvatel a profesionálních i amatérských umělců – v tomto případě hudebníků.

Jak probíhal samotný koncert? 

👇Podívejte se na video 👇

Jaké byly první dojmy návštěvníků po zaznění Ódy na moje město? 

,,Já ten zážitek zkusím vystihnout v pár slovech: radost, život, léto. Mě to dneska celé povzbudilo. Je příjemné, že to v téhle čtvrti a v tomhle parku takhle dýchá!”

 - Tereza Milota Mitošinková

,,Mně se to moc líbilo, bylo vidět, že si to všechny sbory a hudebníci užívají. Baví mě nápad pospojovat takhle všechny dohromady a ten výsledek působil profesionálně!”

– Bára Paulátová

,,Mě nadchla síla těch hudebníků. Měla jsem husinu, když zpívali. Cítíla jsem za tím sílu všech budějčáků. A že stojí za to věnovat se umění, je to nádhernej nástroj pro propojování lidí a podporu života a krásy, co nás tady obklopuje.”

– Eva Hajduková

 ,,Ta hudba byla skvělá. Jsem místní a dneska jsem díky tomu zažil něco, co už dlouho ne. Celý den tu bylo příjemné prostředí a spousta fajn lidí, atmosféra náměstí se díky tomu úplně proměnila. Užil jsem si to a celý ten koncert byl pro mě překvapení!”

– Ivan Červenka

Kurátor Ondřej Horák k celé akci říká:

„Byla výzva přetvořit naše počáteční vize do koncertu, který by oslovil širokou veřejnost. Na Ódě pracujeme šest měsíců a za tu dobu se vše neskutečně proměnilo. Od prvotního nápadu – který nám přišel hodně odvážný – až po první setkání s tvůrci a první společné zkoušky orchestru a sborů. Překvapila mě velká chuť se zapojit. Vlastně jsme nemuseli nikoho přemlouvat – od autorů skladby a textu až po všechny účinkující. Navíc jsme na Palackého náměstí dostali skvělé zázemí v místním kostele”.

Kdo všechno byl tedy součástí – a co ke společnému zážitku říkají?

Lucie Boušková z týmu Evropského hlavního města kultury 2028

170 účinkujících je působivé číslo. Kdo všechno v Ódě zahrál?

Oslovovali jsme různé hudební instituce a sbory. Dohromady se zapojilo 16 pěveckých sborů, dalších souborů, organizací a těles. Óda je nakonec výsledkem spolupráce tvůrčího týmu s konzervatoří, ZUŠ na Piaristickém náměstí, ZUŠ B. Jeremiáše na Palackého náměstí, se sbory Jitřenka, BIGYsbor z Biskupského gymnázia, Sborem se "Z" Gymnázia Česká, Projektem Sbor, Klubem Aktiv - zpívání pro radost, Komorním pěveckým sdružením Abwun nebo folklorním Jihočeským souborem písní a tanců Úsvit. Nakonec se přidalo i pár nadšených jednotlivců různých hudebních sekcí a uskupení. Propojila se tak tělesa i hudebníci, kteří spolu pohromadě ještě nikdy nehráli.

Jde o velmi různorodou skupinu. Bylo v plánu zapojit profesionály i amatéry?

Právě to bylo cílem! Například pro dětské školní sbory je to jedinečná příležitost zkusit si, jaké je to pracovat s profesionálním dirigentem a autorem hudby. Smyslem Ku.turisty je všem obyvatelům umožnit zapojit se do programu Evropské hlavní město kultury, a být tak součástí něčeho většího.

Jaký další hudební program mohli diváci vidět kromě samotné Ódy?

Hudební procházka přivedla lidi z centra města do parku na Palackého náměstí po 7 zastaveních s malými koncerty. Na Palačáku zahrály ještě další kapely ve spolupráci se Svátkem hudby, který ve čtvrtek ve městě také probíhal. Návštěvníci si mohli užít i na workshopy od Kláry Boudalové – v rámci nich si vyráběli vlastní hudební nástroje a sami skládali vlastní jihočeskou lidovku.

Patrik Červák, dirigent souboru, dirigent hostující v Jihočeské filharmonii

Celé to zní jako experiment – jakým způsobem se nápad měnil pod rukama?

Poměrně razantním. Do projektu jsem se zapojil, když mi v lednu volala Lucie Bílková z týmu Evropského hlavního města kultury, jestli bych se ho nechtěl zúčastnit jako taková hudební supervize a ve výsledku i dirigent. Představa toho, co bych měl vlastně řídit, byla tehdy ještě poměrně mlhavá. První představa se v březnu změnila, když se zapojil skladatel Mikoláš Troup a potom ještě v dubnu, když se do projektu přidal hudebník Štěpán Hebík jako textař. A pak znovu v květnu, když Mikoláš skladbu dokončil a viděli jsme výsledek. Ale výsledek na papíru ještě zdaleka není výsledkem znějícím. Takže jsem byl sám zvědavý, jak to dnes nakonec dopadne.

Jaké to tedy bylo pracovat s tak velkým a nesourodým hudebním tělesem?

“Nesourodý” je poměrně zavádějící. Když je totiž od orchestru i sborů vůle udělat na zkouškách i koncertu maximum, tak jde veškerá nesourodost stranou, protože se všichni opravdu snaží udělat, co po nich chci. A já chci jako dirigent právě to, abychom byli jedno sourodé těleso. Věřím, že se to dnes povedlo!

Štěpán Hebík, autor textu, muzikant známý jako 7krát3 a držitel ceny Anděl

Čím jste se při psaní inspiroval?

První myšlenka, která mě napadla, se točí kolem věty, kterou slyším, kdykoliv vycestuju mimo Budějce. Všichni to známe: “V Budějovicích by chtěl žít každý”. A já se ptám, kde jsou tedy všichni ti, co to říkají? Určitě by Budějovice musely pak mít deset milionů obyvatel. Ale není tomu tak. Zbyli jsme tu jenom my - Budějčáci. Tak se s tím s úsměvem musíme smířit my i ti, co tu nežijí. :)

Co je to Vaše nejoblíbenější na Českých Budějovicích?

V dnešních době je asi důležité zdůraznit, že v našem městě žijeme v míru a neřešíme některé palčivé problémy, jako v jiných městech po světě. Na Budějovicích jsem vždycky měl rád, že se všude dá dojít pěšky, a to člověku dává příjemnej pocit volnosti.                              Nemám jednu nejoblíbenější věc. Oblibu dodává věcem člověk. Je krásný, když se v našem malým městě objeví někdo, kdo se snaží přinést městu něco nového a užitečného. Ať jde o umění, architekturu, pracovní příležitosti, byznys. Myslím, že to potřebuje naše město k takové té přirozené kultivaci. Byl bych rád, kdyby se to aspoň z části povedlo v roce 2028 v kultuře.

Mikoláš Troup, autor hudby, Jihočeské divadlo

Ve skladbě jste se rozhodl pracovat s melodií Ódy na radost. Proč?

Hledal jsem motiv, který by byl univerzálně srozumitelný a který by, narozdíl od textu plného lokálních narážek, akcentoval evropský rozměr. Melodie Ódy na radost z Beethovenovy 9. symfonie je jednou z nejznámějších melodií v hudební historii a její poselství o jednotě a radosti mi pro projekt, který má oslavit město České Budějovice jako Evropské hlavní město kultury, připadalo ideální. Chtěl jsem, aby se melodie stala ve skladbě společným jazykem, který propojí všechny účinkující a diváky.

Co chcete hudbou vyjádřit?

Skladba by měla být hlavně radostným výbuchem společné energie. Má ukázat město jako podhoubí pro bohatství různých forem kultury. Skrz stylové proměny hlavního motivu jsem se snažil ukázat, nakolik se různorodost může stát sjednocující silou a jak jednotlivé naprosto rozdílné prvky mohou přispívat k bohatství a kráse.

Co z prostředí Českých Budějovic Vás při tvorbě inspirovalo?

Nejvíce jsem se nechal vést textem Štěpána Hebíka, který popisuje nejrůznější aspekty vyzařování Českých Budějovic – od architektonických až po sportovní či restaurační. Objevuje se tu v náznaku i jistá kritika až přílišného konzervatismu a nedostatku odvahy v přijímání určitých vizí do budoucna, které by pomohly město přetvořit pro potřeby budoucích generací.

Jako pro všechny rozpoznatelný hudební symbol regionu jsem do skladby zapojil citaci lidové písně “K Budějicum cesta”, která tu jednak vyvolává pocit sounáležitosti, ale hlavně by měla celému vyznění dodat jistou hravost, nadhled a vtip.

Marie Toncarová, členka Projektu Sbor

Proč jste se rozhodli do Ódy zapojit a co vám to přineslo?

Protože chceme přispět k novým kulturním akcím v Budějovicích, využít příležitostí v rámci Evropského hlavního města kultury 2028. Díky Ódě máme teď nové zkušenosti a kontakty z práce s ostatními muzikanty, sbory, sbormistry, dirigenty a skladateli.

Skvělá byla zkušenost spolupráce s vystudovaným dirigentem, hudebníkem a skladatelem. Díky tomu jsme mohli vystoupit s dalšími sbory různých žánrů a věkových kategorií. Nejvíc jsme si však cenili spolupráce s orchestrem, o které náš domovský sbormistr Tomáš Kotal uvažuje již delší dobu. A co je úžasné, měli jsme možnost, aby jednu ze společných zkoušek všech sborů vedl sám autor úpravy hudby. Jeho vysvětlení nám pomohlo lépe pochopit a interpretovat, co je vepsáno v notách, a to byla pro nás inspirující a obohacující zkušenost. Rozšířilo nám to obzory, díky celému týmu za tuhle příležitost!

Jaké bylo být součástí příprav a zkoušení? 

Začátek byl pro nás výzvou. Na první společnou zkoušku s ostatními soubory jsme dorazili téměř nepřipraveni v domnění, že provedení Ódy na radost bude jednoduché, protože ji všichni známe. Brzy jsme ale zjistili, že opak je pravdou. Pohled na připravené žáky Konzervatoře, ZUŠ a pěveckého sboru Jitřenky nás přiměl pochybovat o našich schopnostech. Nervozita ale ustoupila, když jsme uslyšeli úžasnou kombinaci sborového zpěvu s orchestrem a viděli nadšení dirigenta Patrika Červáka i autora hudby Mikoláše Troupa. To nás inspirovalo a přimělo dostat z nás to nejlepší. Někteří se zamilovali do zvuku tympánů, jiní do dirigenta a další do sedmiosminového taktu. Byla to nezapomenutelná zkušenost a těšíme se na další podobné projekty.

Je to téměř rok od zisku titulu EHMK 2028, kdy České Budějovice navštívila mezinárodní porota. Óda na moje město byla tedy i pomyslnou oslavou. Ale i předzvěstí, co všechno město do roku 2028 ještě čeká. Podle Lucie Bílkové z týmu Evropského hlavního města kultury je tahle akce jen začátkem: „Óda byla nejen hravou oslavou hudby, jednotlivých souborů a našeho města, ale také ukázkou toho, jak chceme pracovat. Chceme propojovat umělce a obyvatele a spolu tvořit zážitky pro širokou veřejnost. Je to příležitost pro místní, aby se zapojili do programu a stali se součástí něčeho jedinečného.”